Spali jsme v berberských stanech a byl to skvělý zážitek. Noc byla chladná a jasná. Ráno vstáváme po sedmé hodině a jdeme na nejbližší dunu pozorovat východ slunce. Poušť Erg Chegaga je rozlohou nejrozsáhlejší dunové pole v Maroku, ale duny zde nedosahují takové výšky jako v Erg Chebbi.

Beru si židli od ohně a vystoupám několik metrů na první vrchol vedle našeho ubytování. Ráno je ještě chladné, proto sedím na duně v lehké péřovce. První paprsky se začínají dotýkat vyšších dun kolem nás a člověk má pocit, jako by ho už ohřívaly. Během několika minut slunce zalije celé okolí a začíná příjemně hřát.

Po osmé hodině jdeme na snídani. Dnes nás čeká zhruba 120 km offroadu a 140 km asfaltu, takže příliš nechvátáme. Pobyt zde končíme skupinovou fotografií a kolem jedenácté vyrážíme přímo přes duny na další zastávku — jezero Iriki. Naším cílem je Titanic Hotel Iriki, oválná stavba, která při záplavách vyčnívá z vody jako loď.

V dunách se poztrácíme a na místo přijíždíme postupně. Dávám si vychlazenou kolu, když slyším Roboho motorku. Zdá se, že se zde chvíli zdržíme, proto objednávám hranolky a kuřecí brošety. Během třiceti minut jsme pohromadě téměř všichni — chybí Petr. Po chvíli přichází zpráva přes InReach s prosbou o pomoc. Upřesňuje, že má motorku tak hluboko zahrabanou v písku, že si sám neporadí.

Odesílám do navigace jeho polohu, která se zprávou automaticky přichází, sedáme s Robem na motorky a vyrážíme za Petrem. Po dvanácti kilometrech k němu přijíždíme. Motorku má odstrojenou od zavazadel a připravenou na vyproštění. Ve třech ji silou převrátíme z jednoho boku na druhý a dostáváme ji z písku ven. Společně pak pokračujeme za ostatními na oběd.

Cílem dnešní cesty je město Ouarzazate. Z jezera Iriki nás čeká ještě 60 km offroadu a poté najíždíme na asfalt ve městě Foum Zguid, kde máme domluvený sraz, abychom pokračovali společně. Čekáme na Aldu s Pavlem.

Alda si před dvěma dny pohmoždil žebra a dnes, při zvedání motorky, mu v tom místě prasklo. Pavel poslal zprávu, že Alda nemůže po kamenitém offroadu pokračovat a musíme pro něj dojet. Najímáme místního borce, který tam veze Jindru pro motorku, a zároveň přiveze Aldu.

Měníme plán — bereme zde ubytování a řešíme, co dál. „Ráno je moudřejší večera,“ říkáme si, a po večeři jdeme spát.