Ráno nádherné, slunečné, cca 300 km před sebou…vyrážíme do Gori k pevnosti…na motorkách dojedeme až k ní bez jediného problému. Nikdo, nikde…ale naprosto nikdo, když vyjdeme nahoru, tak vidíme dlouho opuštěnou budku, kde asi někdo někdy vybíral vstupné…zároveň je vidět, že celou pevnost se pokoušeli opravit, ale v nějaké chvíli jim asi peníze…… zvyk popsat kameny ve zdech…různé popisky…láska, byli jsme tu, je tu krásně, Rus je okupant…. Parádní výhled na celé Gori.
Pak jsme to vzali k muzeu možná největšího masového vraha 20.století…J.V. Stalina..muzeum…dům kde se narodil je obestavěn tak, aby na něj nepršelo..jeho oblíbený vagón… je dobré to vidět ….
Pak hurá směrem na sever, k hranicím s Ruskem….musíme objíždět obě okupované území Gruzie (Abcházii i Osetii), dá se tam dostat jen na speciální víza…nemáme. Po nádherných cestách se dostáváme až 30 km od hranic z Ruskem. Dáváme si obídek s místními dobrotami a vyrážíme po parádní zatáčkové silnici na východ k Azerbajdžánské hranici.
Krásná cesta…pak se vracíme a dnes večer máme Tbilisi. Ubytování máme v centru u chlapíka, co nám pronajal velký apartment pro 5 lidí. Doprava opět šílená, na každém rohu policajti, za každý rohem policajti…. opět navigace ukazuje úplně jiné jednosměrky, než skutečnost. Masakr. Ubytovaní a vyrážíme do centra…pohodička, legrace, dali jsme si lehce i trumpetku na demonstraci, které tady v posledních týdnech jsou pravidlem.
Centrum krásné….pohodička! Po půlnoci doma a zítra dopo dáme výstup k pevnosti a soše Matky Gruzie, odkud je prý překrásný výhled na celé Tbilisi.