V 7:30 se pomalu scházíme na snídani, připraveni na odjezd. Servírují smažená vejce, tmavé olivy, palačinky, marmelády a čerstvý chléb. Po snídani se zbytečně nezdržujeme, čeká nás 392 kilometrů dlouhá etapa. Z toho přibližně 360 kilometrů bez možnosti tankovat. Pro některé z nás to znamená natankovat benzín do vaku.

Vyrážíme na benzinovou pumpu vedle kempu a doplňujeme palivo. Raději ještě jednou přepočítáváme potřebné množství a bereme i 2 litry do PET lahve. Do své motorky tankuji 26 litrů, což je přibližně o 10 litrů víc, než budu potřebovat, takže máme dost benzinu i pro případ nouze.

Vyrážíme – offroad začíná hned za benzínkou. Projedeme olivovým hájem a po kamenité cestě začínáme stoupat vzhůru. Zhruba po 10 kilometrech přijíždíme k prvnímu náročnému místu. V zatáčce je stržená cesta po valící se vodě. Chvilku nám trvá, než dostaneme všechny motorky na druhou stranu.

Opět se postupně rozjíždíme, abychom se vzájemně neobtěžovali prachem. Robo po několika minutách hlásí přes InReach první defekt. Zůstává s Pavlem, zatímco já čekám s foťákem za první zatáčkou, abych je vyfotil. Po chvíli mi dochází, že je něco v nepořádku, a vracím se za nimi. Nabíráme přibližně 30 minut zpoždění a zbytek kopce zdoláváme ve třech. Společnými silami překonáváme ještě jednu průrvu, kamenité pole a doufáme, že to byl nejhorší úsek dne.

Přibližně po 40 kilometrech najíždíme na asfalt a pokračujeme dalších 80 km po asfaltu. Silnější vítr, který nás v offroadu ochlazoval a rychle odnášel zvedající se prach, fouká na silnici nepříjemně z boku. Až do obce Maatarka jedeme v lehkém náklonu. Zde doléváme benzín z vaků a sjíždíme přes opuštěnou tržnici opět do offroadu.

Dalších 180 kilometrů jedeme po šotolinách. Kamenité úseky střídají písčitá koryta a pro mnohé z nás je to první větší kontakt s jízdou v písku. Místy, v pustině, kde bych nic nečekal, potkáváme obydlí s lidmi. Udivuje nás jejich houževnatost a přemýšlíme, co je vlastně motivuje k životu v takovém pustém kraji.

Za nedlouho dojíždíme zbytek skupiny na smluveném místě u opuštěného stromu, kde jsme před pár lety cestou do Dakaru nocovali a obdivovali hvězdnou oblohu. Zjišťuji prasklé koleno na propojce předních nádrží a únik benzinu. Přepínám na přední okruh, abych z unikající nádrže co nejvíc vyjel.

Zbývá nám přibližně 50 km na benzínku, kam Robo na své EXC 500 dojíždí prakticky na výpary. Ještě jeden kopec a budeme ve městě Boudnib na dnešním ubytování. Spíme v hotelu na čerpací stanici CEPSA, který nebyl nikde označen. Kontakt na toto místo jsme dostali v místním kempu, který byl v našem termínu příjezdu obsazený, ale měli jsme zde domluvenou večeři a snídani.

Po rychlé sprše odjíždíme do kempu na večeři, kde zakončujeme dlouhou etapu vychlazeným pivem.