Den 2. Přejezd pohoří Picos de Europa

sobota,
18. duben 2026

Budíček máme na 7:00. Ještě před snídaní se jdu podívat na pláž, abych si vyfotil kousek severního pobřeží. Na snídani se scházíme v 8 hodin a probíráme dnešní etapu o délce 168 km.

Čeká nás přejezd pohoří Picos de Europa. Celkem nastoupáme 4 756 metrů a prakticky od hladiny oceánu vystoupáme až do výšky kolem 1 900 m n. m.

Vyrážíme v půl desáté. Počasí odpovídá ročnímu období – je zataženo s nízkou oblačností, ale teplota je příjemná. První kilometry jedeme po silnici. Místy je asfalt stále mokrý po nočním dešti, proto přizpůsobujeme rychlost i našim pneumatikám.

Krajina je plná vegetace – vzrostlé stromy, barevné keře, potůčky a zelené pastviny. Spolu s odlišnou architekturou působí tento kraj úplně jinak než zbytek Španělska. Silnice se místy zařezává do skal, projíždíme krátké tunely vytesané ve skále a několikrát zastavujeme, ohromeni místní přírodou.

Odbočujeme na šotolinu a začínáme stoupat klikatou cestou plnou štěrku do hor. Postupně vystoupáme na nádhernou hřebenovku, kde zastavujeme na krátký odpočinek. Fotíme a jen těžko hledáme slova, jak tento kraj popsat. Místy stále leží sníh, který krásně kontrastuje se zelenou trávou, a volně pobíhající koně dokreslují surovost tohoto kraje.

Pokračujeme k odbočce na horské jezero. Cestou projíždíme několik brodů, ale k samotnému jezeru se nedostaneme – cestu nám blokuje sníh. Sjíždíme zpět a zastavujeme na malé občerstvení. Dáváme si bagetu plněnou sušenou šunkou a chorizem, k tomu ochutnáváme talíř místních sýrů.

Doplnili jsme síly a pokračujeme dál. Pozvolna stoupáme kamenitou lesní cestou, ale vzápětí se sklon zvedá natolik, že přemýšlíme, jak tudy vůbec projíždějí auta. Na vrcholu se před námi otevírá obrovský prostor – vyjeli jsme nad mraky a stále stoupáme.

Nakonec se dostáváme na hřeben ve výšce přes 1 900 metrů. V dálce z mraků vystupují zasněžené vrcholky a okolní krajina nám připomíná kombinaci rakouských Alp a gruzínského Malého Kavkazu. Na jedné z pastvin zastavujeme a odpočíváme na slunci.

Trasa dne končí u přehrady Aguilar, podél jejíhož břehu dojíždíme do městečka Aguilar de Campoo, kde máme zajištěné ubytování.

Den zakončujeme skvělou večeří. Zítra nás čeká 237 km do vesničky Santo Domingo de Silos – a přemýšlíme, jestli může dnešní den vůbec něco překonat.

Sdílet Sdílet Sdílet
 El Bejarín – Závěr naší cesty
Den 8. El Bejarín – Závěr naší cesty

24. duben 2026

 Bullas – Murcia: Oblast citrusů
Den 7. Bullas – Murcia: Oblast citrusů

23. duben 2026

 Albarracín - Alborea: nakonec jsme museli dojet po asfaltu.
Den 6. Albarracín - Alborea: nakonec jsme museli dojet po asfaltu.

22. duben 2026

 Z brodu do kaňonu: cesta přes Alto Tajo až do Albarracínu
Den 5. Z brodu do kaňonu: cesta přes Alto Tajo až do Albarracínu

21. duben 2026

 Španělskem mimo asfalt: kaňony, hrady a nečekané brody
Den 4. Španělskem mimo asfalt: kaňony, hrady a nečekané brody

19. duben 2026

 Přes La Loru až k Ebru: den plný kontrastů
Den 3. Přes La Loru až k Ebru: den plný kontrastů

19. duben 2026

  Praha – Bilbao
Den 1. Praha – Bilbao

17. duben 2026