V noci mě několikrát budí déšť. Ráno je sice mokro, ale postupně se oblačnost protrhává. Na snídani, která je zde formou jednoduchého švédského stolu, se opět scházíme v 8 hodin.
Dnes nás čeká několik zákeřných úseků, které při plánování trasy nebyly ze satelitních snímků úplně zřetelně průjezdné. Celková délka dnešní etapy je 238 km.
V 9:00 je obloha vymetená, sedíme na motorkách a vyrážíme. Za městem odbočujeme vpravo na šotolinu mezi pole směrem k prvnímu bodu zájmu – vyhlídce Valcabado. Tento vápencový „balkon“ nabízí neuvěřitelný pohled do krajiny. Rozlehlá pláň byla v minulosti strategickým místem, kde se usazovaly iberské a keltské kmeny. Právě zde bojovali Kantabrové proti Římanům.
Většinu úseku se vracíme stejnou cestou zpět a tady přichází první komplikace. Původní cesta není dostatečně zřetelná a dostáváme se na zarostlé římsy. Nakonec se nám daří sjet na alternativní cestu a postupně se napojit zpět na náš track. Rychlými pistami pokračujeme krajinou větrných elektráren.
Na chvíli jedu sám. Přes vyhlídku La Lora přijíždím k megalitické hrobce Dolmen La Cabaña, která pochází přibližně z období 3000 let před naším letopočtem. Celé území je součástí tzv. megalitického teritoria La Lora, kde se nachází velké množství pravěkých staveb, z nichž mnohé stále čekají na další výzkum.
Pokračuji kolem polí, kde krásně roste obilí. V nedaleké vesnici potkávám Danovu partu a přidávám se k nim na malé občerstvení. Shodujeme se na tom, jak neuvěřitelně rozmanitá tahle trasa je. Kluci už mají projetou jižní část Transhispanie z podzimu a nemohli si ji vynachválit.
Po chvíli se opět odděluji a pokračuji dál. Na další zastávce parkuji motorku a vydávám se pěšky ke krasovému vývěru Pozo Azul. Jedná se o jednu z nejdelších zatopených jeskyní na světě – dosud bylo prozkoumáno více než 13 km chodeb.
Ty se střídají mezi zatopenými sifony a suchými úseky.
První sifon je dlouhý přes 1 km.
Druhý sifon přesahuje 5 km a jeho hloubka dosahuje více než 70 metrů.
Chvíli obdivuji čísla na informační tabuli, ale musím pokračovat. Ve Španělsku je kolem čtrnácté hodiny čas oběda a teplota stoupá na překvapivých 25 °C.
Prudkým stoupáním vyjíždím na okraj přírodního parku Hoces del Alto Ebro. Přede mnou se otevírá ohromný kaňon řeky Ebro. Chvíli jen stojím a snažím se pojmout velikost prostoru. Udělám pár fotek, ale musím jet dál – začínám se dostávat do časového skluzu.
Až do Burgos pokračuji svižnějším tempem, abych dohnal kluky na oběd. Odtud už pokračujeme společně. Ještě zastavujeme u expozice milířů v lese a zhruba po hodině přijíždíme náročnější cestou na poslední místo dne – Sad Hill Cemetery. Filmovou kulisu, kde se natáčela slavná scéna s Clint Eastwood ve filmu Hodný, zlý a ošklivý.
Teď už nás čeká jen ubytování. Tříhvězdičkový hotel v Santo Domingo de Silos je po celodenní jízdě naprosto zaslouženým relaxem.