Jsme po snídani, sbalení a připravení na cestu. Včera jsem ztratil registrační značku, proto se rozhodujeme vrátit do kamenitého výjezdu přibližně 5 km zpět. Do výjezdu pokračuji pouze se Slávkem, zbytek party čeká v údolí u filmové kulisy Sad Hill Cemetery. Bohužel pátrání bylo bezvýsledné. Je to nepříjemnost, ale protože většinu dne pokračujeme offroadem, rozhoduji se jet bez SPZ.
Vyrážíme do nového dne a první kilometry dnešního tracku nás zavádějí do shořelého lesa. Zajímavý pohled na rozkvetlou vegetaci mezi ohořelými stromy. Velmi často původní stromy opět obrazí a za pár měsíců není poznat, že na takovém místě hořelo. Mimochodem, v horkých měsících, často už od května, bývá zákaz ježdění offroadem právě kvůli velkému riziku vzniku požárů vlivem jisker vzniklých od odlétajících kamenů. Lesní cesty často bývají kamenité a místy i prorostlé vegetací, která v horkých dnech proschne natolik, že stačí skutečně málo, aby k požáru došlo.
Najíždíme na asfalt a přijíždíme do vesničky Hacinas. Na návsi stojí středověký pranýř, který nebyl jen sloupem hanby, jak si primárně myslíme, ale symbolizoval privilegium udělené králem – právo obce soudit a trestat. Vesnička Hacinas je známá i svými zkamenělými kmeny starými miliony let.
Pokračujeme do luk, místy potkáváme starou železnici, která na mnoha místech po odstranění kolejí slouží jako cyklotrasa. Jednu takovou trasu s názvem Vía Verde de la Sierra najdeme i u obce Olvera nedaleko Málagy. Zajímavostí této trasy nejsou jen tunely a viadukty, ale i skutečnost, že samotné koleje se zde nikdy nepoložily. Nádražní budovy dnes slouží jako ubytování a restaurace. Z vlastní zkušenosti doporučuji si tuto trasu projít.
Železnice na dnešní trase ještě není zcela odstraněna a místy, jako zde v obci Rabanera del Pinar, můžeme vidět i původní závory v podobě dvou černobílých branek z každé strany, které se manuálně zavíraly. Za kolejemi doprava a jsme opět v lese.
Po rychlé šotolině přijíždíme na vyhlídku Mirador de Costalago. Hledíme do údolí, kde pobíhají koně a pasou se krávy. Po krátkém odpočinku sjíždíme do údolí, odkud nás vyhání ohromný pastevecký pes.
V Ucero se opět všichni sjíždíme na zahrádce restaurace. Společně pokračujeme na místo Cañón del Río Lobos. Motorky necháváme na parkovišti a pěšky pokračujeme asi kilometr k tajemné poustevně San Bartolomé ze 13. století a ohromné jeskyni v pozadí. Celý kaňon je přibližně 25 km dlouhý a vyznačuje se nádhernými vápencovými útvary.
V Uceru ještě vyjíždíme k místní zřícenině hradu, kterých bychom dnes měli potkat několik. V El Burgo de Osma stavíme na oběd a poté nás čeká opět zřícenina hradu – tentokrát Castillo de Gormaz, jeden z největších a nejimpozantnějších hradů ve Španělsku. Má nejdelší hradby v Evropě (cca 1 km) a byl postaven v 10. století během muslimské nadvlády. Sloužil především jako strategická pevnost nad řekou Duero, kontrolující hranici mezi křesťanským a muslimským územím.
Posledních 50 km dnešního dne. Obdivuji sílu jara a rozmanitost barev v kombinaci s červenou cestou. Další hrana, údolí a na druhé straně hrad a obec Caracena.
Po velmi rozbité kamenité cestě sjíždím do údolí a prakticky hradem pokračuji dál. Přijíždím k brodu – asi 10 m dlouhému a s maximální hloubkou kolem 60 cm. Po pár úvahách, zda se namočit na konci dne, nakonec vjíždím do vody. Místy jsou větší kameny a na konci i solidní proud. S pár drobnými zaškobrtnutími projíždím úspěšně, ale na druhé straně jsem mokrý po stehna. Boty plné vody, ale říkám si, že to vyteče až na ubytování.
Přibližně po 300 metrech je cesta znovu zaplavená vodou. Okamžitě mi běží hlavou cesta zpět. Do brodu se vrhám s jistotou nabytou při první jízdě. Pravděpodobně v lehce odlišné stopě ale přední kolo sklouzne z kamene. Levou nohou hledám oporu na dně, opírám se o krásný, ale dostatečně kluzký kámen, abych ztratil rovnováhu právě v té největší hloubce, a s úsměvem nad sebou samým pozvolna klesám ke dnu.
Následující reakce byla velmi intuitivní – motorku samozřejmě nebylo nutné chcípat, ta pod vodou chcípla sama. Další myšlenka: voda je docela studená na denní teplotu. A nakonec diváci – mladý pár sedící na skále na protějším břehu.
Když jsem se na celou situaci podíval jejich pohledem, bylo to naprosto úsměvné…