Snídaně je od 7 h.

Mě budí ranní modlitba a tak mám chvilku dopsat deník.

Dnes chceme ujet přibližně 400 km. Pokusíme se naplánovat cestu co nejvíce venkovem, abychom eliminovali i policejní kontroly.

Udělali jsme si dlouhé ráno a ješte chvilku lenošili. Vstáváme v devět hodin, jdeme na snídani a připravujeme plán dne.

Jsme v Sidi Bel Abbes (přibližně 200 tisíc obyvatel) a tak před odjezdem hledáme směnárnu. Bankovní karta se zde ukazuje jako zbytečná. Slávkovi se nakonec podařil výběr  z bankomatu, ale musel jich oběhnout několik. Na možnost platit kartou jsme zatím nenarazili.

Google mapy mně po zadání směnárny ukázaly místo, kde se nic podobného nenacházelo. Seskakuji z motorky a jdu se zeptat do obchodu plného nádherně zdobených šatů.

Chvilku se snažím vysvětlit svůj záměr, když zezadu obchodu přichází starší velmi upravený chlapík.  Následuj mě, gestikuloval. Namísto banky, jak jsem si původně myslel, mě dovedl do obchodu se spodním prádlem.

Zdálo se mi to divoké, ale místní  lidé si velmi rychle získali mou důvěru.

Následně se nestíhám divit. Kurz, který mně dali, byl téměř dvakrát lepší, než z banky. To znamená benzín za necelých  pět korun, ubytování za čtyři stovky a bageta téměř zadarmo.

Při cestě zpět ještě stavím u stánku s ovocem a snažím se koupit dva banány. Chlapík, který mě doprovázel byl rychlejší a  platí za mě, přestože ví, že mám plnou kapsu peněz. Na mou námitku ostře reaguje gestem, že platí on.

Během dne se podobné situace ještě několikrát opakují.

Když jsme se zeptali na restauraci, jeden nám daroval chléb a druhý odvedl k sobě domů a pohostil bagetou a olivami. Cítíme se nekomfortně, nechtějí od nás žádné peníze a nemáme nic, čím se revanžovat.

Začínáme si uvědomovat, jaký mají žebříček hodnot.

V dalšm městečku narážíme na restauraci. Vše vypadá zajímavě, tak objednáváme od každého trochu.

Dnešek je hlavně o přesunu, měli jsme zastávku na vodopádech Cascade de Tifrit, kde bohužel, nebyla žádná voda. Rozhodujeme se pokračovat do tmy. Máme před sebou stále 300 km do vesničky se slovansky znějícím názvem Brezina.

Po západu slunce se výrazně ochlazuje a my zůstáváme osmdesát kilometrů před cílem v místě s názvem El Bayadh.

Večer na hotelu si čtu zprávu od Alžířana Ichama, kterého jsme také potkali na hranicích a kde  nás varuje před směnou v bance. Rovněž doporučuje směnu na černém trhu.