Je ráno a mě čeká boj, kdy se rozhodne, zda pokračovat v cestě.

Svítí kontrolka motoru a motorka jede v nouzovém režimu na třetinový výkon. Výhoda je, že jede, nevýhoda, že nevím, jak dlouho.

Snažím si spojovat souvislosti a přemýšlím, proč po tak měkkém pádu v malé rychlosti vyskočila taková závada, která uvedla motorku do nouzového režimu.

Večer jsem preventivně odpojil baterku, zda se do rána motorka nevzpamatuje. Při snídani se snažím najít nějaký servis motorek, kam bych případně zajel. Přestože jsem našel obchod, který má v názvu KTM, příliš místním opravářům nevěřím.
Začínám svépomocně, připojuji baterku, kontroluji konektory, vzduchový filtr, měním benzínový filtříkn v hadici. Kontroluji svíčky a elektronický plyn. Konzultuji závadu s borci z domovského servisu.

Bez diagnostiky se pravděpodobně nehnu. Uvádím motorku do pojízdného stavu a vyrážím směr centrum. V onom servisu prodávají díly na místní stroje a nemají s KTM nic společného. Diagnostikou nedisponují. Zastavuji u dalšího obchodu na rohu ulice, ale prakticky stejný příběh. Píši zprávu Slávkovi, který byl někde v přilehlé ulici, když u mě staví nádherná Toyota 4 runner.

Z okénka na mě začnou mluvit dva velmi přátelští hošíci. Během několika vteřin na mě vysypou tolik informací, že se v nich začínám ztrácet. Když se mi podaří dostat ke slovu a vysvětlím svůj problém, hošíci se ho ujímají vyřešit.

Mám je následovat, čekáme tedy na Slávka a společně vyrážíme do servisu. Po příjezdu mně vysvětlují, že je diagnostika nepoužitelná, protože nemáme kompatibilní konektor, ale mají jedinečného mechanika.

Nechtěl jsem opravovat formou pokus - omyl, postupně rozebrat celou motorku a už vůbec ne v těchto podmínkách.

Při čekání na mechanika jsme se Slávkem začali ještě jednou rozebírat elektronický plyn, když se borec náhle objevil.

Nevím, jak k tomu došlo, ale najednou v rozebírání dominoval místní čmoudík. První výsledek - motorka už nejde ani nastartovat. Uff, říkám si, to není dobrý. Na druhý pokus sice jednou chytla, ale byl špatně sestavený plyn, proto zase zhasla.

Svitla naděje, že vyrazím zpět alespoň na nouzový režim. Nakonec jsme se nechali ukecat ještě na svíčky. Závadu jsme tam žádnou nenalezli, ale já souběžně hledám konektor k ovladači kontroly trakce a palivových map, který podivuhodně nefunguje.

Zde nastala zásadní změna závady k horšímu. Po rozpojení plyn sice reaguje v plném výkonu, ale pouze do určitých otáček, při překročení této hranice, motorka sice nezhasla, ale plyn nereaguje.

Opětovné připojení pouze rozběhlo ovladač, ale další změna již nenastává. Zklamán po celodenním pokusu nasedám na motorku a na jedničku bez plynu vyrážím zpět na hotel.

Stavíme u jednoho z mnoha fastfoodu, Slávek jde k vedlejšímu prodejci pro plněné placky, já kupuji kebab.

Obě jídla jsou klasicky velmi ostrá. Sedíme u malého pultíku sousedícího se dřezem plného špinavého nádobí. Všudypřítomná špína sem snad i patří. Připadám si, že sedím v kovárně.

Po jídle pokračujeme zpět na hotel. Zatím nechci přemýšlet, jak budu pokračovat. Říkám si, ráno je moudřejší večera. Skláním hlavu k navigaci a všímám si, že již nesvítí žádná závada.

Nevěřícně tahám za plyn a v centru města v levém pruhu nabírám neobvyklou rychlost. Brzda, smyk a stojím na kruhovém objezdu před policejní hlídkou.

Prakticky si jich nevšímám a otáčím se na Slávka, který staví vedle mě a zhasíná motor. V euforii mu říkám onu radostnou zprávu. Několik vteřin diskutujeme, když si všimneme, že za námi stojí kolona a četníci nechápavě kroutí hlavou.

Mávneme na ně pozdrav a pokračujeme na hotel. Přestože je před soumrakem, rozhodujeme se pokračovat a ujíždíme ještě 200 km do města Ouargla.

Přijíždíme ve 21:00, ale hledáme ubytování téměř do půlnoci. Již jsem unaven, k této dramatické zápletce se vrátím až zítra.