Probuzení v alžírské poušti.

Překvapivě teplá noc nám dopřála kvalitní spánek. Probouzím se kolem 6 hodiny ranní přijemně vyspalý, ale tma mě nenechá dlouho vzhůru a opět usínám. Definitivně vstávám v 7:30 prakticky se sluníčkem.

Je krásné ráno. Usedám na židličku vedle stanu tváří proti slunci a vařím vodu na čaj. Slávek vylézá ze stanu a libuje si, jak se vyspal.
Zatímco Slávek ke snídaní dojídá večeři, já vytahuji zbytek sušenek hodně vzdáleně příbuzných nám známým jako Prince. Balíme a chystáme se vyrazit. Čeká nás krásná šotolina, proto Slávek vyráží s několika minutovým předstihem.

Vlevo ohromně rozlehlá krajina ohraničená nekonečným skalním reliéfem vulkanického původu, vpravo podloží prořezává kaňon suché řeky. Neuvěřitelné, kolik se v poušti musí valit vody, aby dokázalo vytvořit takovou brázdu. Po několika kilometrech se opět sjíždíme a děláme společnou fotk.

,,Sejdeme se na křižovatce,” volá Slávek a opět pokračuje.

Já se jdu podívat na hranu kaňonu. Přemýšlím o vzniku celého prostoru. Je to prakticky jen skála možná na 1000 kilometrech čtverečních. Voda, která zde musí najednou napršet, aby zaplavila okolní pláně a prorvala ve skalách tak ohromný zářez.

Pokračuji na křižovatku, zde se shodujeme vynechat jeden slepý úsek. Přejíždíme ohromné řečiště a pokračujeme kamenitou cestou.

Terén se rapidně zhoršuje a přibývá volných větších kamenů s pískem. Cesta velmi připomíná loňskou trasu k Oku Sahary. Místy jedeme písečným korytem, místy opět stoupáme z kaňonu.

Začínám pociťovat únavu. Přijíždíme k úseku, který je na první pohled nesjízdný. Sjezd s prudkým zlomem a velkým stoupáním rozervaným vodou. Jdeme si úsek prohlédnout, ale máme za sebou takové peklo, že jsme připraveni vynosit motorky i po dílech.

Slávek se rozhoduje jet první, těsně před zlomem přidává plyn a vyhoupne první dva metry. Dostává se do špatné stopy, ale boj nevzdává. Sundavám helmu, abych vyrazil za Slávkem, mezitím rozhoupe motorku a uráží další dva metry do hlubokého a prudkého rigolu. Přidává plyn, motorka vyhazuje kameny a zadní kolo vytvořilo vysoký schod. Slézá z motorky a na několik pokusů motorku dostává na vrchol.

Jdu na řadu. Rozjíždím se z kopce a chystám se těsně před zlomem najet do pravé koleje. Předním kolem trefuji kamen, zavírají se mi řidítka. Nestíhám došlápnout v prudkém zlomu a vystupuji ze svého stroje. S vypětím sil zvedám motorku v nepříjemném úhlu a musím se vrátit zpět na kopec.

Chvilku vydýchávám a pokus opakuji. Přejíždím do ideální stopy a vyjíždím více než do třičtvrtě. Nemám sílu vestoje pořádně přidat plyn a končím kousek nad Slávkem vytvořeným schodem. Vsedě na několik zhoupnutí dokončuji výjezd.

Za výjezdem se shodujeme, že vypadal hůř,  než nakonec byl, nicméně sami bychom se před ním ocitnout nechtěli. Pravděpodobně bych před pokusem o výjezd motorku odstrojil.

Doufajíc, že to byl poslední těžký úsek, pokračujeme k silnici. Ještě překonáváme pár rozbitých stoupání a dostáváme se na ohromnou pláň, kde na úpatí kopců mají obydlí místní Nomádi.

Po necelých šesti kilometrech potkáváme místního kočovníka se stádem velbloudů a najíždíme na silnici. Vesničku Bordj El Haouas, kde jsme chtěli natankovat, pouze projíždíme a pokračujeme na Djanet, kam dorážíme těsně po setmění.