Snídani nám udělali báječnou! Moc mě zaujala jejich míchačka - ala naše lečo…dobrota!

Vyrážíme přes hory po silnici 3.-4. třídy, asi 40 km horami, asfalt nic moc, ale nádherné koukání. Vidíme skutečný venkov, jak zde lidé bydlí, žijí a pracují. Kdo zůstal na venkově a že jich je málo, tak dělá v zemědělství. Už přes 75 % obyvatel žije ve městech a číslo se zatím každý rok zvyšuje o 1-1, 5%. Každopádně i ve výšce kolem 1600 až 2000 metrů se obdělávají políčka…cesta středem Turecka je parádní.

Oběd ve větším městě, vyhledali jsme místní známou jídelnu, opět nám vyšérovali talíř a fakt dobrota…a zase čaj. Cca 150 km před Chattušaš začínají bouřky. Appky ukazují lokální, ale silné deště.. takže se pohybujeme po 30 km od benzinky k benzince. Tam se nás vždy ujme čerpadlář, vezme nás do kanclu, udělá nám všudypřítomný čaj a hráme karty…jiný, ale báječný svět.

Posledních 50 km si říkáme, dorazíme i v tom dešti, už nebudeme čekat…a opět si navigace připravila kousek…najednou jsme byli už ve tmě a bouřce v poli…v bahně a loužích. I Géesa měla problém. Otáčíme to, vyndáme starou dobrou mapu a najedeme o 50 km delší trasou více. Kolem 21:00 h konečně dorazíme do malého městečka, ubytujeme se a poprvé konstatujeme, že pan majitel je lump.

Teplá voda neteče (nesvítí slunce, není teplá voda - odpověď) topení elektrické vypnuté - přímotopy…vše mokré, zapínáme a necháme pálit elektřinu tomu lumpovi na plné pecky až do rána…večeře asi nejhorší příběh z celé cesty…ale ceny, jak v EU…. No nic, břicho plné, přímotopy suší, tak o půlnoci do hajan…ráno prohlídka hlavního města slavné Chetitské říše Chattušaš a pak pohodových 200 km do hlavního města Turecka, Ankary.